Stereoskopické zobrazování superposice dvou posunutých obrazů (systém Anaglyph)
Pozorovaný obraz tvoří superpozice dvou dílčích obrazů současně snímaných dvěma fotoaparáty (kamerami), které jsou opět horizontálně posunuty o vzdálenost očí a snímají tedy scénu pod různými úhly. V kinematografii nebo projekční televizi se dílčí obrazy promítají na plátno přes barevné filtry (zelenomodrý a červený). Divák sleduje obrazovku brýlemi se stejně barevnými skly. Tato barevná filtrace zajišťuje, že každé oko vnímá jen příslušný dílčí obraz a v mozku se vytváří prostorový vjem. V případě barevných obrazů může tento způsob separace zkreslit barevný vjem výsledného virtuálního obrazu.
Stereoskopické zobrazování dvou vedle sebe umístěných snímků
Jde o historicky nejstarší způsob, který je používán dodnes. Pomocí stereo-prohlížečů (tzv. stereoskopů), se brýlemi pozorují dva vedle sebe umístěné statické snímky (obr. 1) pořízené fotoaparáty horizontálně posunutými o rozteč očí (cca 7 cm). Tato vzdálenost bývá často nazývána, podobně jako v audiotechnice, stereobáze. Pro tyto účely byly a stále jsou vyráběny i speciální fotoaparáty se dvěma objektivy. Díky digitální fotografii je možno potřebné posunuté obrázky dnes vytvořit i pomocí speciálních programů z digitální fotografie.
Brýle umožňují buď přímé (pravé oko pozoruje pravý a levé oko levý dílčí snímek) nebo naopak křížové sledování posunutých snímků (pravé oko pozoruje levý a levé oko pravý dílčí snímek). Experimenty ukázaly, že právě „zkřížené“ sledování umožňuje rozšíření zorného pole a zlepšení hloubky stereoskopického efektu. Pro toto zobrazování byly vyvinuty brýle se speciální prismatickou optikou. Dílčí snímky jsou v tomto případě rovněž přehozeny. Princip funguje i pro pohyblivé obrazy, je tedy teoreticky použitelný i pro televizi, ale vyžaduje speciální řádkový rozklad.
Výhodou těchto systémů je dostatečný jas výsledného obrazu, protože se jasové příspěvky dílčích snímků se sečítají v plné hodnotě. Často mají dílčí snímky formu diapozitivů. Nevýhodou, společnou pro všechny 3D systémy , je nutnost použití speciálních brýlí.
Brýle vybavené různě polarizovanými filtry (s ortogonální nebo kruhovou polarizací)
Výsledný obraz i v tomto případě opět tvoří současná superpozice dvou dílčích obrazů snímaných posunutými kamerami. Je vytvořena na projekční ploše projekcí ze dvou projektory vybavených polarizačními filtry s různými orientacemi nebo směry polarizace. Divák pozoruje obrazovku brýlemi s odpovídajícími polarizačními filtry různé polarizace pro každé oko. Výhodou této poněkud dražší metody je menší barevné zkreslení barevného vjemu. Projekční plocha je však velmi drahá (speciálně upravené stříbrné plátno), protože nesmí způsobovat změnu polarizace dopadajícího a odraženého světelného toku (depolarizaci).
Postupné stereoskopické zobrazování dílčích obrazů se zatemňováním (Eclipse Method)
Dílčí obrazy, snímané posunutými kamerami, jsou zobrazovány na zobrazovači nebo promítány na projekční plochu postupně. Jejich sled může být totožný např. s periodou půlsnímků. Pro snížení zkreslení v případě sekvencí snímků s rychlou změnou obsahu je vhodné periodu střídání zkrátit – např. použitím 100 Hz rozkladu. Luminofory zobrazovače (zejména zelený), případně použitá projekční plocha, nesmí ze stejného důvodu vykazovat dlouhý dosvit. I v tomto případě je nutno použít pozorovací brýle. Průzory levého a pravého oka se postupně zatemňují a otvírají synchronně se střídáním dílčích obrazů. Potřebný synchronizační signál je obvykle vysílán v pásmu IR záření, což může prakticky omezit pozorovací prostor a počet diváků. Technickou realizaci lze zajistit např. brýlemi s přepínanými LCD (angl. LCD SH Shutter Glasses). U této verze je pozorovací úhel větší.
Reklamní spot pro cestovní kancelář zaměřující se na školní děti.
Spot vytvořený pro tématické zájezdy do zahraničí.
Porshe Cayenne Diesel v auto testu na serveru TN.cz.
